Jan Dvořáček

Jan Dvořáček

Chtěl bych namalovat ráno
vybral sis těžkou úlohu namalovat kousek dne
ne stromy ne vodu ne modrou oblohu
ale okamžik, jen mihnutí víš jak? radit ti nemohu
snad vím, chtění a cíl mě donutí
ukážou mi cestu, vždyť jsem tam byl
jak světla sluneční berou si mlhu za nevěstu
jak rosa na špičičkách trav k tomu jim duhou hrá
a brána dne se zvolna otvírá.
Jen oko svoje pozastav ruka ať nespěchá
nech dech ať se ti tají
tvá mysl pak ti ponechá volnost ve světě fantazie
ona pak sama v tobě žije.
Namaluj pocit co uvnitř tebe vstal
i maluj beze strachu maluj dál
Jen nezůstávej otrokem, otrokem svého oka
jež jinak nad jiné je sluhou
namaluj myšlenku, ne prví až tu druhou
první pohled zde neplatí, maluj to co zprvu vidět není
pocit v obraz, pak obraz v pocit ať se obrátí
sám v sobě nalézáš to jmění.